Původ
– osteopatická technika, zakladatel Dr. W. G. Sutherland, osteopat, který jako první popsal tzv. kraniosakrální rytmus.

Dr. J. E. Upledger, lékař a osteopat, techniku zdokonalil a zpopularizoval.

Charakteristika
– jemná manuální technika, která je mezi tradiční alopaticko-osteopatickou terapií a psychofyziologickou autoregulací. Název je odvozen od systému, který tvoří lebka (cranium), v níž je uložena mozková tkáň, dále míchou, která vede páteřním kanálem a jejíž provazce končí v oblasti křížové kosti (sacra). Mozek a mícha jsou obklopeny mozkomíšním mokem. Vše je pak kryto obalem, tzv. tvrdou plenou (dura mater). Tento systém rytmicky pracuje, což je navenek vnímáno, jako tzv. kraniosakrální rytmus. Mechanismus vzniku tohoto rytmu ještě není zcela objektivizován. Zatím nejpřijatelnějším vysvětlením je, že polozavřený hydraulický systém při výrobě a vstřikování mozkomíšního moku mění tlak uvnitř systému, který se pak přenáší dále na okolní tkáně a je vnímán jako rytmický pohyb s frekvencí 8-12 cyklů za minutu. Terapeut jemnou palpací diagnostikuje tento rytmus, který může být narušen ve své kvalitě i kvantitě, nejčastěji jako následek traumatu, ať už fyzického (úraz, porod, operace), tak i psychického. Terapeut může tento rytmus korigovat a přimět tak kraniosakrální systém k úpravě do normálu, s čímž jsou spojené autoreparační procesy v celém organismu, tedy jakési nastartování samoléčebného procesu v organismu, který je nezbytný pro zdravé fungování.

Indikace
– široké spektrum zdravotních obtíží, zejména ty, které souvisejí s neurologickou dysfunkcí. Bolesti hlavy, bolesti zad , chronická únava, oční problémy, ušní problémy – hučení, nedoslýchavost, těžkosti s koordinací pohybu, endogenní deprese, úzkostné stavy, hyperaktivita, poruchy soustředění, poruchy CNS a další.